Jan “Pokáč” Pokorný, absolvent magisterského programu OI z roku 2015, obor Softwarové inženýrství

Honzo, v roce 2012 jsi absolvoval bakaláře OI, obor Softwarové inženýrství, v roce 2015 jsi absolvoval ten samý obor magisterské etapy OI. Kolik lidí o Tobě ví, že jsi zvládl náročné studium, a kolik lidí ví, že jsi „Pokáč”, písničkář sebeironicky svůj styl charakterizující jako „nepovedený pokus o folk, případně nezdařený pokus o hudbu” se 700.000 shlédnutí u písně Pohádka? :) Dokážeš to odhadnout? :)

Řekl bych, že o mém IT vzdělání ví moje rodina, kamarádi, spolužáci, možná i pár profesorů, ve kterých jsem u zkoušek jistě zanechal nesmazatelný dojem, a kolegové z práce. To bych odhadl tak cca na okruh 50 lidí.

Kolik lidí mě zná jako Pokáče - v současné době mám něco přes 3 tisíce fanoušků na FB a skoro 4 tisíce odběratelů na YT, takže někde v téhle oblasti bude asi spodní odhad :)

Dá se mezi světem informatiky a hudbou najít nějaké propojení?

Asi nějak ano, já ho nikdy příliš nehledal. Vždy jsem měl - a doteď mám - IT a muziku jako dva naprosto odlišné světy, koníčky, baví mě se od jednoho vracet k druhému a naopak. Občas třeba nakousnu nějaké trošku „IT téma” v textu písničky, například song „Vymlácený Entry”  je o starých počítačových hrách, ale že bych vyloženě dělal songy o Dijkstrově algoritmu nebo stavech Turingova stroje, to ne :)

Jak vlastně vznikl tento song? :) Fakt jsi nám „Doom” fanouškům padl do noty :)

S kamarády jsme se často bavili o tom, jak rádi vzpomínáme na naše počítačové začátky u her, jako byly Prince of Persia či Doom 2, že dneska už ty hry s našlapanou grafikou prostě nejsou takové. Zjistil jsem, že totožný názor vlastně sdílí většina lidí z mojí generace (a nejen Tvojí :-) pozn. OI), tak jsem se rozhodl o tom napsat song. Shodou okolností jsem ho rozepsal zrovna cestou ze stáže v Hagenbergu, kam jsem jel v návaznosti na svou bakalářskou práci, takže škola má na této písničce jistě nezanedbatelný podíl :D.

Máš i nějaké „civilní” povolání?

Od února 2015 jsem na part-time researcher & developer ve firmě Wikidi Michala Illicha. Vyvíjíme algoritmus pro kompresi videa... a víc prý nesmím říct :D

Doporučil bys OI? Co Ti studium OI dalo? Na co rád vzpomínáš? Využíváš teď poznatky z OI při svojí práci?

OI je určitě super pro ty, které baví IT, ať už software, hardware, vědy, a chtějí se mu věnovat, rozvíjet svoje schopnosti.

Určitě není super pro ty, kteří jen chtějí titul nebo plánují studovat na půl plynu. Mně osobně OI pomohla v rozvíjení všech možných disciplín od programování a matiky až k trpělivosti a zodpovědnosti. Stálo to poměrně dost úsilí, ale vždy to šlo zvládnout.

OI je navíc plná příležitostí. Můžete vyjet téměř kam chcete, můžete pracovat na projektech, které vás zajímají, můžete si tak i vydělat. Já jel například po bakaláři na měsíční stáž do výzkumného centra SCCH v Hagenbergu u Linze a při magisterském studiu mě prof. Matas poslal na půlroční stáž do výzkumného centra Toyoty v Bruselu, což byla zkušenost k nezaplacení jak z profesního, tak z osobního hlediska.

Ve své současné práci určitě často využívám různé prvky algoritmizace, počítačového vidění, programování. Na druhou stranu, i v práci se člověk každý den učí nové věci, nebo aspoň já to tak mám. Akorát už mě z toho nikdo nezkouší na zápočet :)

Jaká vlastně byla cesta k textování, skládání svých vlastních písní, hudby….? (jak dlouho už skládáš, hraješ…?)

No, já z donucení chodil v dětství 7 let do hudebky na klavír :) Pak jsem hraní na jakýkoli nástroj pár let nenáviděl. V 16 letech jsem začal hrát sám na kytaru a cca o 2 roky později jsem začal psát první písničky. Vždycky mě bavilo, když kromě melodie měl song i dobrý text, čehož obecně vždy bylo - a pohříchu pořád je - dost málo, tak jsem se tak nějak snažil psát texty, které nejsou jen výplní. V 19 letech jsem vydal své první demo nahrávky - pod názvem Pekáč, začaly pomalu přicházet nabídky na koncerty, tím to celé tak nějak odstartovalo.

Další poměrně důležitý milník byl, když si mě tuším v roce 2011 vybral tehdy začínající zpěvák Voxel jako textaře. V současné době je, jestli se nepletu, nejčastěji koncertující muzikant v ČR, loni vyhrál slavíka v kategorii „Hvězda internetu” a byl nominován na „Objev roku”, jeho (naše) písnička V naší Ulici má přes 4 miliony views na youtubu. Otextoval jsem mu již druhé album Motýlí Efekt, určitě si ho poslechněte, navíc jsme výborní kamarádi. Tahle spolupráce mi určitě hodně dala a stále dává.

Oproti některým jiným autorům mají Tvoje písně hloubku, texty dávají smysl. Lidi Tě sledují, mají rádi... uvědomuješ si, že pozitivně ovlivňuješ své bližní? Cítíš nějaký pocit zodpovědnosti? :) Vytváříš písně spíš pro sebe, pro radost a nebo pro lidi? S vizí předat nějaké poselství?

Všichni velcí muzikanti, kteří se na toto téma vyjadřovali, tvrdí, že hudba, kterou tvoříte, musí nejdříve bavit vás. Pokud baví vás, bude dost možná bavit i ostatní. Já to cítím podobně - muziku dělám takovou, jaká mě baví, texty píšu takové, jaké mě baví - s nadsázkou, humorem, snad myšlenkou. A že to baví i někoho jiného, to je vážně super! :) Mám opravdu upřímnou radost pokaždé, když mi někdo napíše, že se mu líbí moje písničky, že mu třeba pomáhají překonat nudu/stres/smutek. Pocit zodpovědnosti příliš neřeším, když hudbu dělat přestanu, svět se nezboří.

Ale jestli budu dělat hudbu, co mě baví, a bude bavit i někoho jiného, než jen moje rodiče, tak to bude paráda :) Omlouvám se za několikanásobné použití slova “baví”, ale přesnější slovo prostě není :)

Myslíš, že se jednou budeš živit spíš informatikou a nebo hudbou?

Těžko říct, v současné době se živím cca obojím napůl a vyhovuje mi to. Uvidíme, co bude dál... ;)

Děkujeme moc za rozhovor a přejeme hodně štěstí a úspěchů ve všem, co děláš! A těšíme se na nové songy :)

Jana Pokorného se v lednu 2016 ptala Veronika Šínová

Kontakt na Jana: pokacmusic@email.cz

__________________________________________________________________________

... A jak to bylo dál?

• květen 2017 - vydání alba u labelu Warner music
• duben 2017 - vyprodané sólo turné, statisíce/milióny zhlédnutí u videí, cena objev roku v anketě Žebřík