Obsah

Neučí to, co jde snadno vygooglit, a rád před studenty chybuje. Cenu děkana pro nejlepšího pedagoga získal Ladislav Serédi z katedry počítačů

RNDr. Ladislav Serédi z kabinetu výuky katedry počítačů nesází v hodinách na to, co si studenti snadno za pár vteřin vygooglí, baví ho doopravdy chybovat před celou třídou a spíš než s inteligencí u něj uspějete s pílí a férovým přístupem. Teď získal ocenění děkana FEL ČVUT prof. Petra Páty za vynikající pedagogický výkon. Cenu udělenou za výuku OI a SIT v letním semestru 2018/2019 si převezme z rukou děkana v Betlémské kapli v 26. března 2020. Přečtěte si, čím jsou Serédiho hodiny jiné, proč opustil jeden z největších technologických korporátů a co doporučuje ostatním vyučujícím.


Ročně naučím programovat stovky studentů

Jaký je to pocit, když vás děkan vybere jako nejlepšího pedagoga fakulty?

S takovou otázkou jsem nepočítal! A vlastně ani s tím oceněním. Měl jsem dopředu informaci, že jsem navržen na cenu děkana, což bylo předpokládám na základě studentské zpětné vazby, ale pustil jsem to z hlavy. A pak jsem po čase dostal zprávu, že jsem oceněný. To je samozřejmě příjemný pocit.

Které předměty vyučujete?

Učím na OI v prvním ročníku PRP (procedurální programování), což jsou základy jazyka C, a na SITU předmět ZAL (základy algoritmizace, kde studenty učím Python. V letním semestru mám velký předmět PJV (programování v Javě včetně základů objektového návrhu), kde bývá kolem 300 studentů.

Co vás na učení nejvíc baví?

Baví mě v podstatě všechno, co je spojené s výukou: tvorba prezentací, příprava příkladů k řešení, nastudování nových témat a samozřejmě vlastní cvičení! Mezi činnosti, které naopak rád nemám, patří řešení studentů s nulovou docházkou, opisování, plagiáty atp. Těchto nepříjemných drobností je naštěstí málo, drtivá většina mých studentů jsou féroví a inteligentní mladí lidé.

Výuku chápu jako proces spoluobjevení něčeho nového

Pojďme se dopídit k tomu, proč jste cenu dostal. Co je na vaší výuce jiné? 

Velmi málo jsem seděl na cizí výuce, takže upřímně řečeno nevím, jak to dělají ostatní. Možná, že u mě studenti ocenili snahu o interaktivitu. Nechápu totiž výuku jako předávání znalostí, ale jako proces (spolu)objevení něčeho nového. Při řešení různých zadání nemám předepsaný scénář a jediné správné řešení. Tvůrčí proces je vždy tak trochu hrou a tuto hravou atmosféru bych hrozně rád navodil během mých cvičení.

Myslím, že na školách většinou převládá frontální výuka, kdy učitel píše u tabule kód a studenti opisují, případně se zeptají, když něčemu nerozumí. Můj vysněný přístup je jiný, byť o dost náročnější na čas i přípravu.

Co podle vás dělá dobrého učitele?

Musíme rozlišit přednášku a cvičení (semináře). Přednáška je o předávání znalostí, zatímco cvičení je o experimentování, takže nabízí prostor pro chyby. Neexistuje jediný správný kód, je jen kvalitní a méně kvalitní. Snažím se tedy, abychom pokaždé tvořili “originál”. Proto také rád vyvolávám studenty k tabuli, aby se nebáli dělat při psaní kódu chyby. Někdy dělám chyby i já schválně, abychom pak společně hledali, proč to nefunguje. Ale nejzajímavější je, když udělám neplánovanou chybu. To mě pochopitelně zaskočí (což nezapomenu dát u tabule patřičně najevo) a studenty spolehlivě probudí. Vytrhne je to ze stavu polospánku, kdy funguje jen ruka opisující kód a mozek je někde „mimo učebnu“.

Plyne z toho tedy, že dobrý učitel musí umět chybovat?

Dá se to tak říct. A hlavně je potřeba, aby učil rád. Aby měl rád látku, o které mluví. Třeba u programování obecně musí mít rád onu tvůrčí činnost návrhu a psaní kódu, musí ho to zkrátka bavit. A samozřejmě by měl mít i technické znalosti, jinak není schopen „vypíchnout“ a předat studentům podstatné věci a také nemůže o látce zajímavě vyprávět…


Genialita není všechno, hlavní roli hraje píle

Uměl byste ostatním vyučujícím poradit konkrétní nástroje, metody nebo přístupy, aby i jejich výuka byla atraktivní?

Například jednou za semestr sbírám od studentů zpětnou vazbu. K tomu využívám post-it papírky, aby studenti určili, co se jim líbí, co se jim nelíbí a co bychom na cvičení mohli vylepšit. Pozitivní ohodnocení samozřejmě potěší a motivuje, ale neukazuje směr ke zlepšení. Z toho hlediska je užitečnější negativní zpětná vazba, která indikuje, co studentům vadí (např. že je výuka rychlá nebo pomalá).

Nemá tedy smysl čekat na konec roku, kdy probíhá celofakultní evaluace předmětů, ale zjistit vše už v průběhu...

Ano, protože každá paralelka je jiná a tomu se musí přizpůsobit styl výuky pro danou skupinu. Často jsou totiž mezi nimi velké rozdíly a my musíme zaujmout i ty, co už programovat umí (třeba nějakými „špeky“, co nejsou důležité pro začátečníky, ale pobaví zkušenější). Stejně tak musím pracovat s těmi, co při nástupu na FEL neuměli programovat vůbec.

A teď naopak – co podle vás dělá dobrého studenta? 

Dobrý student je férový student, který se o předmět zajímá a snaží se. Chápu, že každý student má spoustu jiných předmětů, přičemž učitelé se soustředí jen na ten svůj, ale u mě zkrátka nemají štěstí studenti, kteří se na vše vykašlou a nechají povinnosti na poslední chvíli. Typický příklad: student přijde poprvé až na poslední hodinu a přinese opsaný kód jako svůj semestrální projekt. To je velmi špatně. Přitom i studenti, kteří toho příliš nevědí, ale jsou snaživí, ptají se a chodí na konzultace, u mě uspějí. Takže buďte féroví, proaktivní, dejte sbohem prokrastinaci a nenechte vše na poslední chvíli! Genialita se při studiu sice hodí, ale není nutnou podmínkou pílí lze dosáhnout překvapivě mnoho.

Studenty učím podstatu věci a ne to, co mohou vygooglit

Jak se změnila výuka od té doby, kdy jste vy studoval na vysoké škole?

Překvapivě málo… Jedna z největších výzev je neustále počítat s tím, že studenti mají vždy po ruce internet. Když se mě třeba zeptají na nějaký esoterický formátovací řetězec C, musím se nad tím zamyslet. A než na to přijdu, už to dvakrát najdou online. Některé věci zkrátka nestojí za to učit. Mým cílem je proto zamyslet se nad tím, co budu říkat, a omezit předávání encyklopedických znalosti, které jdou snadno dohledat. Mluvit by se mělo o podstatě věci – o správném přístupu k návrhu a programování, zásadách dobrého kódu atp.

Takže ostatním vyučujícím byste doporučil nevyučovat to, co se dá snadno vygooglit?

Ano, protože za nás trvalo i několik dní, než jsem z knihovny dostal žádanou učebnici a v něm našel odpověď na svou otázku. Tehdy byly zápisky z přednášek i ústně předávané informace velmi důležité. V dnešní době máte vše pod palcem během vteřin, a to by měli vyučující zohlednit.


Jak se podle vás liší styl výuky na střední vs. na vysoké škole? 

Minulý rok jsem vyučoval na gymnáziu PORG takový veselý úvod do programování a musím říct, že na vysoké škole oceňuji kázeň studentů. I na výběrové škole, jakým nepochybně PORG je, se stává, že studenti během 5-10minutového výkladu neudrží pozornost. Vyučující tedy musí být neustále ve střehu a vytahovat nové zajímavosti, lákadla, aby pozornost třídy udržel. Často ovšem v osnovách chybí to, co studenty opravdu zajímá, co je pro ně relevantní, takže když už někdo má zápal a chuť se tématu věnovat, nemá na to prostor.

Pomohla by tomu větší volitelnost předmětů?

Ano, protože každý se zajímá o něco jiného, a když studenta látka nezajímá, výuka se zbytečně brzdí a ztrácí význam i pro ostatní. A pro učitele je nejhorší nudící se žák.

Práce v korporátu mi nechybí

Jakou máte za sebou kariérní cestu před nástupem na ČVUT?

Pracoval jsem v několika startupech, potom v IBM Research a pár let i ve Skypu. Ten pak koupil Microsoft, takže jsem rovnou „bezpracně“ přešel tam. V závislosti na tom, kde jsem pracoval, se létalo do New Yorku, Talinu, Palo Alto nebo Londýna. Bylo to fajn, člověk viděl kus světa a získal všude známé.

Je tato vaše zkušenost důležitá pro vaši výuku?

Myslím, že ano. Třeba v letním semestru máme dlouhá, 135minutová cvičení Javy, což je pro studenty i pro cvičícího strašně únavné. Vždycky proto udělám čtvrthodinovou pauzu, během které vyprávím jakési “příběhy ze života programátora”. A studenty to kupodivu velmi baví! Snažím se přitom uvádět fakta relevantní k právě probírané tematice, například vývoj softwaru metodou extreme programming, testování softwaru nebo sledování chyb (bug tracking), ale podle nálady i odlehčená témata jako “Typologie projektových manažerů”, ”Co (ne)říct na vstupním pohovoru” nebo “Jak přežít coaching”. Prostě se snažím, aby se studenti během cvičení co nejméně nudili. A oni to hodnotí obvykle pozitivně!

Máte někdy zaječí úmysly, že byste se vrátil do komerční sféry?

Nabídky čas od času přijdou, koneckonců mám v těchto firmách kamarády a známé. Ale dělám si vždy takový test. Představím si, že sedím na nějakém project meetingu, poslouchám korporátní žargon, vidím kolem sebe prostory open space… a zeptám se sám sebe: měl bych chuť to opět zkusit? Chtěl bych se sem vrátit? A odpověď je zatím jednoznačná: nevracej se, teď máš v životě jiný úkol, soustřeď se na to.

Myslím, že osobní preference a subjektivní pořadí důležitosti jednotlivých věcí v životě je hodně závislé na věku. Takže právě teď (myslím tím poslední tři roky mého života) ve mně převládá pocit, že moje práce na FEL ČVUT mě prostě opravdu baví!

Rozhovor s RNDr. Ladislavem Serédim připravila Mgr. Karolína Poliaková.