Filip Naiser, student oboru Počítačové vidění a digitální obraz

Filipe, po bakalářském studiu na OI jsi teď na magisterském stupni v prváku oboru Počítačové vidění a digitální obraz. Vraťme se o pár let zpět - prozradíš nám, proč sis ke studiu vybral právě Otevřenou informatiku?

Je to trochu delší vyprávění :) Na střední jsem vymyslel takové technické řešení - ovládání počítače očima. Získal jsem za to Zlatou medaili na soutěži I-SWEEEP (http://isweeep.org/) v Houstonu v Texasu v roce 2010, ocenění Česká hlavička pro rok 2010 v kategorii Ingenium a Stříbrnou medaili na soutěži Intel ISEF v Los Angeles v Kalifornii v roce 2011 (https://member.societyforscience.org/document.doc?id=308).

Pak jednoho dne přijeli na mé Gymnázium Aloise Jiráska v Litomyšli prof. Matas a prof. Pěchouček - zakladatelé programu OI - a prezentovali tam OI. Měl jsem možnost si chvíli s prof. Matasem promluvit a ten mi tehdy řekl, že “za takovou jednoduchou věc jsem neměl dostat žádné ocenění a jestli chci dělat něco pořádného, ať se ozvu jemu”… To byla tehdy celkem rána pro moje ego :D Vzbudilo to ve mně ale i zvědavost, takže těsně před maturitou a odletem na zmíněnou soutěž Intel ISEF jsem se prof. Matasovi ozval, že bych rád zkusil nějakou tu letní brigádu na jeho pracovišti Centru strojového vnímání pod katedrou kybernetiky FEL. V té době už jsem byl přijatý na OI.

A jaké byly tvé důvody pro OI?

OI jsem si vybral z několika důvodů. Líbila se mi filozofie - přijímačky by měly být síto, ne až prvák. Pak na mě určitě zapůsobil prof. Matas a to, že je špička v oboru, který mě hodně bavil a zajímal, a na OI některé věci učí. Taky jsem věděl, že ačkoliv Brno mám o trochu blíže, než Prahu, táhne mě to spíše do Prahy. Na Matfyz se mi úplně nechtělo, měl jsem divnou zkušenost z jednoho soustředění na základě nějaké korespondenční soutěže (což jsem měl spíše smůlu, protože kamarád, co Matfyz vystudoval, si právě soustředění tohoto typu velmi vychvaloval…). No a pak tu byl ještě FIT… Na ten jsem věděl, že mě vezmou, tak to byla spíše záložní varianta. Jelikož jsem se chtěl i nadále věnovat počítačovému vidění a už jsem plánoval i kam jít na magistra (tam kde jsem teď :-)) bylo pak logickou volbou zvolit si OI i pro bakaláře, také proto, že se jedná o výběrový program.

A v létě ještě před začátkem školního roku jsi nastoupil na brigádu u prof. Matase. Na čem jsi tam pracoval?

Ano, v CMP jsem navázal na práci dr. Jana Dupače - „Ultra-fast tracking based on zero-shift points“. Pro vysvětlení, o co jde… Při trackování = sledování určitého objektu - je důležité nacházet v každém snímku zajímavé body. Pokud takový bod najdeme opakovaně i v okamžiku, kdy byl do snímku přidán šum a byl nějakým způsobem transformován (translace - posun, rotace, změna měřítka - oddálení či přiblížení…) můžeme o něm říci, že je invariantní např. vůči rotaci. Takovéto body jsou pak použity právě k odhadnutí transformace mezi jednotlivými snímky. Naše body jsou v podstatě kopečky či údolí - když si šedivý obrázek představíme jako krajinu. Výhodou těchto bodů je, že pokud vím, kde byl bod v předchozím obrázku, můžu velmi rychle spočítat, kde se nachází nyní a to za pomoci konvoluce se sinovým a cosinovým jádrem, jejichž hodnoty po spočítání arcustangensu nám dají přibližný směr posunu. Tento krok se pro zpřesnění opakuje - iteruje. Trackovat nemusíme jenom objekt, ale můžeme trackovat video jako celek a využít tak znalost o transformaci k softwarové stabilizaci videa. Hlavní silou naší metody je její rychlost.

S dr. Dupačem a prof. Matasem jsi o tom napsal článek do impaktovaného časopisu, to je velký úspěch, byl jsi v té době teprve ve 2. ročníku bakaláře.

Ano, jedná se o tento článek: Dupač, Jan, Jiří Matas, and Filip Naiser. "Ultra-fast tracking based on zero-shift points". Image and Vision Computing30.12 (2012): 1016-1031. Právě na základě brigády v CMP jsem se na jeho tvorbě mohl podílet a stát se tak spoluautorem.

Nyní jsi na čtyřměsíční stáži na Institute of Science and Technology (IST) Austria. Na čem tam pracuješ? Bude to navazovat na práci u prof. Matase?

IST Austria je špičkový ústav, ve kterém pracuje stejný počet příjemců nejprestižnějšího evropského grantu ERC jako v celé ČR. Už během studia bakaláře jsme s IST Austria spolupracovali na vývoji nástroje pro sledování mravenců ve videosekvencích v laboratoři. Spolupracujeme konkrétně se skupinou pod vedením Dr. Sylvie Cremer. Zkoumají, jak se šíří nemoci uvnitř sociálních společenství (jako jsou právě mravenci, včely atd.). Jelikož mravenci žijí ve velmi častém kontaktu a na malém prostoru, musí nějakým způsobem předcházet pandemiím nejrůznějších nemocí. A oni zkoumají právě tyto mechanismy. Naše úloha v těchto experimentech je poskytnout nástroj, který dokáže v průběhu videa udržet identitu každého mravence a na základě těchto informací lze pak získat cenná data - jako například informaci o tom, kdo s kým interaguje, jak často provádějí různá gesta (např. lze pozorovat, že na jedince napadené plísněmi stříkají kyselinu)… Zadání úlohy tedy vypadá vcelku jednoduše a přímočaře, ale velmi záhy člověk zjistí, že je zde velká řada podproblémů. Mezi nejzajímavější patří sledování jedince během interakcí. Zvláště v okamžicích, kdy interakce probíhá mezi několika jedinci, bývá i pro člověka obtížné rozeznat, “kdo je kdo”. Toto je samozřejmě velká výzva!

Jak se ti na IST Austria líbí?

Celé prostředí je velmi pěkné s množstvím míst k odpočinku a posezením (tím myslím pohodlné gauče atd. =)). Dvě velké budovy spojuje bridge, kde je kávovar, čaje a nějaké to ovoce. Je to místem setkávání, protože občerstvit se jednou za čas chodí každý, zvláště když je to free =) Hnedka za kampusem začíná les a dá se jím běžet až k řece Dunaji, cca 5 km. Další výhodou je slušně vybavená posilka hned v kampusu a taky tu velmi dobře vaří. Celkově mi přijde, že zde vládne velmi přátelská nálada a je tu spousta lidí, kteří se starají o to, aby se vědci nemuseli rozptylovat zbytečnostmi (od IT odděleni, které je velmi vstřícné, po asistentky, co roznášejí poštu). Další vychytávkou je autobus, který jezdí pro zaměstnance IST každou hodinu zdarma do Vídně a zpět.

Filipe, máš mimo školu a práci na projektech čas i na nějaké koníčky?

Jé, těch je. Musel jsem je poslední dobou zredukovat. Obrovským koníčkem je hudba. Hraju na kytaru. Španělka (asi přes 16 let) a poslední 4 roky taky na elektrickou. Mám kapelu, natočili jsme CD, teď jsme měli asi roční pauzu, ale už se to zase rýsuje, tak doufám, že se brzy vrátíme na stage :) Kromě tvoření hudby ji taky velice rád konzumuju. Vedle hudby je to sport. Mám rád pohyb všeho druhu. Někdy je těžké si pro něj najít čas, ale kdykoliv se mi daří vecpat sport aspoň 3x týdně do rozvrhu, mozek jede na mnohem vyšších obrátkách. Dalším koníčkem je taky příprava a vedení dětských táborů. Poslední dobou si nedovedu představit usínání bez knížky, no a v neposlední řadě je to trávení času s přáteli a rodinou, ale to snad ani není koníček. To je nutnost :) Možná to bude znít jako klišé ze seznamky, ale taky rád vařím :)

Co bys vypíchl jako klady studia na OI?

Přístup většiny přednášejících a cvičících. Nemusel jsem zatím řešit “srážku s blbcem”, na rozdíl od některých kamarádů z jiných škol. Snaha o to změnit některé zkostnatělé věci ve strukturách školy, i když to není jednoduché. Jo a na studijním u OI okna skoro nikdy nebývají fronty :D Pružné reakce na OI grill a snaha o zlepšení řady věcí, náplně a náročnosti předmětů… Výhodou je také to, že nás je v ročnících relativně málo, člověk každého zná alespoň od vidění, díky tomu i u většiny zkoušek dojde na ústní. Několikrát se mi stalo, že právě na ústní mi konečně některé věci docvakly a byly dovysvětleny… Taky se mi líbí, že když člověk chce, může dělat na zajímavých problémech pod špičkovými lidmi už od začátku bakalářského studia.

Osobně si myslím, že OI není nijak těžký program, myslím si, že Matfyz by mě potrápil asi více, ale právě tohle mi při vhodné volbě předmětů umožňuje se věnovat tomu, co mě baví a dělat při škole i nějaký ten výzkum.

Děkujeme moc za rozhovor a přejeme hodně štěstí v dalším studiu a životě!

Filipa Naisera se v březnu 2015 ptala Veronika Šínová

Kontakt na Filipa: filip@naiser.cz